2.Kapitola: Příjemní nebo protivní?

Moje mladší sestřička Zuzka je velice hodné a hlavně chytré dítě.Hned poznala podle mého obličeje,že se něco děje.Tak jsem jí hned oznámila,že se budeme stěhovat k mamčinému příteli,který má tři děti.Zuzka se mě svým jemňounkým hláskem zeptala "A má nějakou holčičku?"odpověděla jsem jí,že má dvě dcery a jednoho syna.Po mé odpovědi se okamžitě zaradovala,protože si ještě ráda hraje (Narozdíl ode mě),tak bych jí doopravdy přála má alespoň jedna tolik roků co ségra (3 roky).Je čtvrtek,den kdy si jdeme odnést část nepotřebných věcí k babičce.Jako vždy má babi nějaké kecy,teda alespoň mě to tak připadá.Prej se moje sestřenice Zdena učila na maturu od začátku devítky a přijímačky skoro od třetí třídy,neboť studovala na osmiletém gymplu,což ale babička nechápe.Po vychvalování mé sestřenky se vrhne na moje známky,co mám ve škole,které nejsou zrovna nej.Řeknu bábince "Babi,my se ve škole na přijímačky připravujeme."."Kdo je nejlepší studentka tvojí třídy?"zeptá se babička."Eva Lasičková,proč?"zeptám se nechápavě,ale i trochu naštvaně,protože mě zřejmě babi neposlouchala."Protože by tě mohla doučovat předměty ve kterých nejsi tak dobrá a taky se mi podle jména zdá,že s tvojí matkou chodil její otec do třídy.Tak co?Doučíš se to s ní??"odpoví mi."Tak to bych radši propadla než se s ní učit!!"řeknu zamítavě."Když nechceš,tak ne.Já tě nutit nebudu."řekne sklesle.Konečně jsme doma.Pryč od babičky.Mám ji ráda,ale co je moc to je příliš a taky jsem si vzpomněla,že mám ještě tři úkoly.Udělám si jen dva,přičemž jeden si opíšu od Kamči ve škole,protože vůbec nestíhám.A to se ještě musím mrknout na ICQ a na FACEBOOK.Kupodivu jsou na facu všechny moje kámošky a tak se s nima domluvím,že bych pro nás sedm holek zařídila chatu,kde bysme udělali takový mini rozlučkový mejdan.Pak si jdu hajnout (Asi ve tři ráno).V šest se probudím,ale ještě bych spala,mám strašné kruhy pod očima,tak na sebe napatlu trochu makeupu,řasenku a lesk na rty a utíkám do školy.Hned první hoďku máme naši třídní Viktorii Zelenkovou,která je fakt přísná učitelka a proto ji velice rozzuřilo,že jsem já a pár dalších chudáků tedy kromě Evy neměli podpis rodičů jak v žákovské,tak i v domácím úkole.Někteří odvážlivci jí dokázali vzdorovat,ale marně rozmázla je jako hmyz,co poletoval ve třídě.Nevím proč na nás taková je,přitom my jsme tací andílci.Po škole pro mě přijede mamka s Davidem,abychom se mohli stěhovat.David mi řekne,že má rodinný domek a já v něm budu mít vlastní pokoj.Vemem si věci,které jsou docela podstatné,třeba můj noťas,naši (Moji) telku a rádiko.Máme mnoho věcí,teda když nepočítám moje a mamčiny "hadry" a věci,které už byli v námi pronajmutém útulném bytečku (3+1,co víc si přát,když jsme byli s mamkou sami dvě!!!).Do nového domku jedeme stále po hlavní cestě,ale pak zahneme vlevo-do ulice Pod Lipkami,jenomže je tam jen jeden barák a to je restaurace."To bydlí v restauraci?"řeknu nahlas."Ne,nebydlí.Jen jsme vás chtěli vzít do nějaké restaurace abyste jste více poznali.David mi je začne představovat od nejstarších:         Karolína (Patnáctiletá fajn holka),Tomáš (Třináctiletý puberťák) a Klára (Pětiletá kamarádka Zuzky,protože se hned začali bavit.).Všichni kromě puberťáka Tomáše jsou úplně v POHODĚ.